Vzdělávací program

Školní vzdělávací program

Vize MŠ

Cílem všech pracovníků je vytvořit takovou mateřskou školu, do které se děti těší a učí se v ní vše, co potřebují pro život. Naší snahou je uvádět děti do lidského světa, dávat jim pohodu, lásku, pocit štěstí a bezpečí. Důležitou podmínkou úspěšnosti předškolního vzdělávání dětí je co nejvíce se přizpůsobit přirozeným potřebám dětí a volba vhodných vzdělávacích metod prostředků, ale i uplatňování vysoce profesionálních postojů pedagogů a ostatních pracovníků.

Výchovný a vzdělávací plán

Tím, že je zde bezprostřední kontakt s přírodou zaměříme podstatnou část tematických celků směrem k ekologii a poznávání přírody kolem nás. Témata jsou rozpracována do 4 tematických celků, respektujících 4 roční období a rozpracována do podtematických bloků. Za jedno z hlavních hledisek úspěšnosti výchovného a vzdělávacího procesu, směrem k dítěti, je přívětivé
a vyrovnané prostředí v MŠ. Dát dětem možnost volby, ale také nést zodpovědnost za svá rozhodnutí. Naučit se poznávat pocity své a respektovat druhé. Umět se srovnat s neúspěchem, ale i s úspěchem. Vštípit dětem základní společenské a etické návyky. Učit se ohleduplnosti a samostatnosti.

K ekologickému projektu:

Děti se musí učit prožitkem, čím více smyslů zapojí, tím více si pamatují. Bezprostřední blízkost přírody dává obrovské možnosti, jak dát dětem šanci si přírodu osahat, očichat, poslouchat, ochutnat a v neposlední ředě prohlédnout. Je zde velká možnost projektů, jak krátkodobých, tak dlouhodobých. Projekty založit na principech spolupráce a výchovy zkušenosti prožitkem. Snažit se povzbudit
v dětech zájem o prostředí kolem sebe. Umožnit dětem získat potřebné vědomosti a dovednosti nenásilnou, přirozenou formou. Vést děti k samostatnému uvažování, získávání informací, jejich třídění a hodnocení. Učit děti přemýšlet a řešit různé situace v širších souvislostech. Děti při plnění zadaných úkolů v projektu si budou osvojovat nejen mnohé znalosti, ale i sociální dovednosti, komunikaci, spolupráci a schopnost prezentovat výsledky své práce. Také bychom rozvíjeli spolupráci s ostatními MŠ. Ekologii v rámci projektů budou děti vnímat nejen jako ochranu životního prostředí, ale v širokém smyslu jako vztah člověka k jeho prostředí i vztahy mezi lidmi navzájem.

A proč ekologii?

V souladu s RVP je nejen seznamovat děti s přírodou, její důležitosti, ale také se ji učit ochraňovat a pečovat o ni.
Motto: „Ochraňuj přírodu, ochráníš sám sebe !“

K etickému projektu

Rozvoj a uplatňování etické výchovy v praxi je dlouhodobý, trvalý proces. Své plody přináší skromně, nenápadně a hlavně mnohem později. Nejsou okamžitě hmatatelné, ale víme, že dětem dáme ten nejhodnotnější dar, který od nás mohou do budoucnosti dostat – zdravé sebevědomí, úctu, cit a pozitivní vztah k lidem. Cesta rozvoje sebedůvěry, etických zásad a vlastní identity dítěte je nejlepší přípravou pro náročné životní situace, i k prevenci proti stresu. Zkušenosti ukazují, že etická výchova sehrává pozitivní úlohu při psychickém ozdravení problémových dětí s poruchami chování apod.
Některé pedagogické zásady etické výchovy:

  • vytvořit atmosféru bezpečí a důvěry, pravidla třídy, sounáležitost ke skupině
  • přijmout dítě takové jaké je – nerozdělovat děti na hodné a ostatní, projevovat mu přátelský vztah
  • připisovat dětem pozitivní vlastnosti – důležité u problémových dětí, vyjadřovat pozitivní očekávání
  • formulovat jasná a splnitelná pravidla – pravidla, řád zajišťují dětem bezpečí, orientaci. Přísná pravidla rozvíjí agresivitu
  • nabídka prosociálního chování – povzbuzovat dítě, pomáhat si, být kamarád, myslet na druhé
  • řešení negativních jevů – učit řešit problém – ne Ty, ale to, co jsi udělal, je špatné
  • zapojit do výchovného procesu rodiče – rozvíjet důvěru ve školu, konzultace výchovných záležitostí
  • být nositelem radosti a lásky k sobě a druhým – vnitřní radost souvisí s pozitivním naladěním člověka, radostná atmosféra pomáhá otevřít srdce dítěte…

Hlavní cíl mateřské školy

Vést děti k tomu, aby se učily navzájem komunikovat, nejen formulovat své názory a myšlenky, ale vyjádřit i své pocity a vnímat to,
co cítí ti druzí, dívat se na problémy z různých úhlů pohledu, vzít určitý díl zodpovědnosti při řešení některých situací. Komunikace verbální i neverbální je prvotním krokem k vytvoření spolupracující skupiny ve třídě. Velký zřetel klademe na jasné a srozumitelné formulování sdělení, či naslouchání druhému. V mateřské škole si děti osvojí základy mezilidských vztahů, kde považujeme
za nejdůležitější dovednost komunikace např. milý pohled, úsměv, pozdrav, otázku či odpověď, používání „kouzelných slov“ – prosím, odpusť, děkuji, ….
Rozhovory s dětmi nad společně vytvořenými pravidly pro spokojené soužití, učení se hodnotit chování druhého a zároveň nechat prostor pro obhájení se, zřetelně formulovat své myšlenky a beze strachu prezentovat svůj názor, vhodně reagovat na oprávněnou
i neoprávněnou kritiku, umění vžít se do situace druhých vytváří empatické postoje, které dětem pomáhají orientovat se v každodenním životě. Proto je velmi důležité, aby prostřednictvím komunikace jak verbální, tak nonverbální (pohybem, výtvarně, hudbou) své zážitky
a prožitky uměly popsat, posoudit, vyhodnotit, aby se o své zkušenosti mohly podělit s druhými a měly tak možnost porozumět problému a najít řešení. (Tato cesta povede k naplňování kompetencí k učení, k řešení problémů, komunikativní kompetence, sociální a personální)
Metody prožitkového učení vyváženě doplňujeme metodami rozvíjející logické a analytické myšlení – zkoumání, experimentování, řešení logických úkolů prostřednictvím práce s metodickými listy, didaktických a konstruktivních her. (kompetence k učení,
k řešení problémů
)
Pro dobré soužití ve třídách jsou společně s dětmi vytvářena pravidla a třídní rituály, která upevňují u dětí pocit pohody a bezpečí. Vzdělávací nabídka má dostatek příležitostí jak ke kooperaci, k rozvíjení společenských rolí a vzájemných vztahů, tak k individuální práci (sociální a personální, činnostní a občanské kompetence)
Důraz klademe na úctu k dítěti, respekt a důvěru, na jeho vnitřní aktivitu. V přístupu k dětem vycházíme ze základních potřeb každého jedince, kterými jsou láska, svoboda, význam a zábava:

Čtverec štěstí pro každého

Láska

náležet někomu

Svoboda

mít volbu

Význam

být důležitý

Zábava

prožívat radost

Prostředky k dosažení cíle

  • rituál – ranní přivítání se s učitelkou (kontaktujeme se pohledem, pozdravem a sdělujeme si první informaci, prožitky z domova), společné vítání dne, oslavy narozenin, svátků, komunikativní kruh, každá třída má svůj název, symbol, svoji básničku, písničku, …
  • logopedické chvilky – procvičování správné výslovnosti, pomocí didaktických her
    s obrázkovým materiálem procvičovat vyprávění a popis, …
  • využití prvků dramatické výchovy – prostřednictvím dramatických situací si děti rozvíjejí řečové dovednosti (kulturu
    a techniku mluvy), především schopnost a dovednost komunikovat slovem, rozvíjejí jazykové cítění a barvitost mluveného projevu
  • využití prvků artefiletiky – děti se učí uvědomit si a pojmenovat své emoce, vyjádřit, co cítí
  • globální výchova – prostřednictvím globálních her se děti učí představit a pochopit reakce toho druhého, chápat toho druhého
    a naslouchat mu
  • ekologická výchova – využití prostředí, ve kterém se MŠ nachází k přímému pozorování,
    k přímému styku s přírodou, vede děti ke změnám návyků ve vztahu k životnímu prostředí – recyklace, úspory energií – až budou dospělé, musí se pro ně tyto malé věci stát samozřejmé. Děti dostávají informace a pocit, že mají moc věci změnit, a tyto informace budou sdělovat svým rodičů a ovlivňovat tak jejich konání
  • etická výchova – základním cílem etické výchovy je osvojení si prosociálního chování,
    tj. chování zaměřené na pomoc, respektování sebe, jiných osob, skupin, či společenských cílů bez očekávání odměny. Je to také velmi efektivní nástroj prevence proti šikaně a dalším sociálně patologickým jevům.

„Člověk se stává sám sebou, nachází svoji plnou identitu za předpokladu, že se stává prosociálním.“ (L. Lenc)

Ve vstřícném, estetickém a podnětném prostředí budeme vytvářet prostor a čas pro spontánní hru a prožitkové učení s dostatkem volného pohybu, aby se pobyt dětí v MŠ stal místem příjemných zážitků, nových her, kamarádství a pohody. Při plánování výchovně vzdělávací práce vycházíme z teorie rozmanitých inteligencí H. Gardnera. Dbáme na to, aby nabídka všech činností v tématu rozvíjela všechny typy inteligencí a děti si mohly vybrat činnost, která odpovídá jejich schopnostem a možnostem.

„Naše děti mají ručičky – a ty musejí stále něco dělat. Naše děti mají nožičky – a ty chvilku nepostojí, stále by chtěly běhat nebo alespoň chodit.
A kromě tělíček mají naše děti také hlavičky, které myslí, povídají, dívají se, prostě vnímají celý okolní svět.“ (Karel Čapek)

Preferujeme tyto činnosti:

  • volná hra, samostatné činnosti dětí
  • námětové hry
  • práce s knihami, časopisy
  • psychomotorická cvičení
  • výlety, exkurze
  • ruční práce
  • komunikativní kruh
  • tvořivá dramatika
  • řízené i spontánní skupinové činnosti
  • řízené i spontánní individuální činnosti
  • spontánní činnosti převládají nad řízenými
  • prožitkové a zážitkové učení, využívání situací

Člověk si pamatuje tím více, čím více smyslů do procesu učení zapojí:

  • 10% toho, co čteme
  • 20% toho, co slyšíme
  • 30% toho, co vidíme
  • 50% toho, co vidíme a slyšíme
  • 70% toho, o čem diskutujeme s ostatními
  • 80% toho, co si sami vyzkoušíme
  • 95% toho, co učíme někoho jiného

Učitel při prožitkovém učení zůstává v pozadí v roli moderátora. Nenásilně vede děti k dialogu, prožitku, vlastním postojům s vědomím jasného cíle.